Pánevní dno – anatomie 1. díl – Kosti a svaly
Pánevní dno nejsou jen svaly na spodu pánve. Je to komplexní struktura, která zahrnuje kosti, svaly, vazy, ale také orgány (ženské orgány – dělohu, vaječníky, vejcovody; střeva, močový měchýř s močovou trubicí) a jejich závěsy. Jsou to vazivové snopce, které drží orgány na správném místě. Pánevní dno hraje klíčovou roli ve stabilitě těla a v podpoře vnitřních orgánů, má významný vliv na tělesné funkce jako je močení, defekace nebo sexuální funkce. Obrázek 1. Svaly pánevního dna (zdroj: www.kenhub.com) 1. Kosti Kosti poskytují oporu svalům, vazům a dalším měkkým tkáním. Jsou navzájem propojeny klouby a vazy, které umožňují určitou pohyblivost, ale zároveň zajišťují stabilitu. Obrázek 2. Kosti pánve vyznačeny zeleně (zdroj: www.kenhub.com) Kost křížová (os sacrum) Kost křížová je přibližně trojúhelníkového tvaru, je tvořena 5 srostlými křížovými obratli. Směrem nahoru na ni nasedá bederní páteř a směrem dolů je na ni napojena kostrč. Je umístěna mezi dvěma pánevními kostmi a tvoří tak spojení mezí pánví a páteří. Tato spojení se nazývají sacroiliakální skloubeními (SI skloubení) nebo také tzv. esíčka. Tato skloubení jsou poměrně tuhá a přispívají ke stabilitě pánve, ale dochází v nich k malým pohybům (nutaci a kontranutaci). Tyto pohyby jsou zásadní pro každý náš krok. Zároveň jsou tyto pohyby zásadní během porodu, kdy otevírání pánevního vchodu či východu se děje především v těchto kloubech. Obrázek 3. Kost křížová (os sacrum) zobrazena zeleně (zdroj: www.kenhub.com) Obrázek 4. Sakroiliakální skloubení (SI klouby) vyznačeny šipkou (zdroj: www.kenhub.com) Kostrč (os coccygis) Kostrč je malá trojúhelníková kost, která vzniká srůstem 3 až 5 kostrčních obratlů. Je důležitým bodem, ke kterému se připojují svaly a vazy pánevního dna. Kostrč má malou pohyblivost, ale její pružení je také důležité pro chůzi, ale také pro životní funkce jako je trávení, vyměšování nebo sexuální funkce. Obrázek 5. Kostrč (os coccygis) zobrazena zeleně (zdroj: www.kenhub.com) Pánevní kosti (os coxae) Pánev je tvořena dvěma pánevními kostmi. Pánevní kost se skládá ze tří hlavních částí: kost kyčelní (os ilium), kost sedací (os ischii) a kost stydká (os pubis). Pánevní kosti tvoří obvod pánevní dutiny, která obklopuje a chrání pánevní orgány. Jsou to místa odkud začínají a končí svaly pánevního dna. Obrázek 6 a 7. Pánevní kosti (os coxae) zobrazeny zeleně , fialová barva pro kost kyčelní (os ilium), světle zelená pro kost sedací (os ischii) a modrá pro kost stydkou (os pubis) (zdroj: www.kenhub.com) Spojení mezi dvěma kostmi stydkými (os pubis) se nazývá symfýza (spona stydká). Je to také místo začátku hluboké vrstvy svalů pánevního dna. Obrázek 8. Symfýza (symhysis pubica, spona stydká) (zdroj: www.kenhub.com) 2. Svaly Pánevní dno je tvořeno svaly, které pánev uzavírají, podpírají orgány a brání tak jejich prolapsu. Zároveň tyto svaly spolupracují s bránicí a břišními svaly při dýchání. Jsou tedy součástí tzv. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP) neboli core. Svaly pánevního dna se rozkládají mezi stydkou kostí, kostrčí a hrboly sedacích kostí na spodině pánve. Svalové pánevní dno je tvořeno 3 vrstvami, kdy každá vrstva má svoji specifickou úlohu. A) B) Obrázek 9 a 10. Svaly všech 3 vrstev pánevního dna vyobrazeny zeleně A) pohled z dutiny břišní, B) pohled zespodu (zdroj: www.kenhub.com) Vnější vrstva (povrchová) Vnější (povrchová) vrstva je tvořena svěračem (musculus bulbospongiosus), kdy jeho funkce představuje otevírání a zavírání, nic víc, nic míň. Má tvar osmičky, kdy přední smyčka obepíná poševní vchod a svěrač močového měchýře. Zadní smyčka má na starost vyprazdňování střev, je také nazývána svěrač konečníku, musculus (m.) sphincter ani externus. Obrázek 11 a 12. Svaly povrchové vrstvy pánevního dna – svěrače (m. bulbospongiosus, m. sphincter ani externus) (zdroj: www.kenhub.com) Střední vrstva Střední vrstva se nachází v přední části pánve, vede od stydké kosti (os pubis) ke kostem sedacím (os oschii), také je zapuštěna do stěny podbřišku. Lze ji ještě rozdělit na hlubokou (m. transversus perinei profundus) a povrchovou podvrstvu (m. transversus perinei superficialis). Tato oblast bývá také nazývána jako urogenitální trojúhelník. Obrázek 12. a 13. Hluboká a povrchová podvrstva střední vrstvy pánevního dna (zdroj: www.kenhub.com) Nejhlubší vrstva Dvě vnější vrstvy (povrchová a střední) jsou u hráze propojeny s nejhlubší, největší a nejdůležitější vrstvou pánevního dna. Tato nejhlubší vrstva je tvořena ze 2 svalů, větší část pokrývá zdvihač konečníku (m. levator ani) a menší část pak tvoří m. coccygeus. Tyto svaly jsou v pánvi usazeny jako nálevka. Svou přední částí je m. levator ani propojen s břišním svalstvem, boky pak se svaly kyčelního kloubu a svojí zadní částí se svaly zádovými. Je tedy součástí tzv. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP) neboli core. Obrázek 14 a 15. Nejhlubší vrstva pánevního dna – m. levator ani a m. coccygeus (zdroj: www.kenhub.com) Zdroje: www.kenhub.comwww.physiopedia.com Čihák, R., Grim, M., & Fejfar, O. (2001). Anatomie 1. Druhé, upravené a doplněné vydání.-1497. Grada, Praha.Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Grada Publishing as.Hudák, R., & Kachlík, D. (2015). Memorix anatomie. Triton.Koch, J. (2017). Cantienica® – cvičební metoda pro tvarování postavy a správné držení těla. Umění fyzioterapie, 2017 (3), 57-63.Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi.Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Triton.
Přetrvávající primární reflexy
Co to jsou primární reflexy (PR)? Primární reflexy (PR) jsou vrozené reakce novorozenců a kojenců, které jsou nesmírně důležité pro zdravý vývoj dětí. Jsou řízeny z mozkového kmene nebo hřbetní míchy (nižší mozková centra). Primární reflexy se formují již během intrauterinního vývoje (u maminky v bříšku). Mají významný vliv na průběh porodu a také na schopnost dítěte se adaptovat na nové prostředí. Jsou životně důležité v prvních týdnech života, jelikož zabezpečují základní životní funkce (dýchání, nalezení prsu, sání mateřského mléka). Pomáhají rozvíjet nervová spojení v centrální nervové soustavě (CNS). Dítě se tak naučí nové dovednosti, čímž je pak daný reflex nahrazován vyššími mozkovými centry. Jak se vyšší mozková centra vyvíjejí, primární reflexy začínají postupně překážet a musí se inhibovat (utlumit). Většina primárních reflexů mizí během prvních 6 a nejpozději 12 měsíců po narození. Jenže ne vždy se to stane, někdy se tyto reflexy neutlumí a přetrvávají. Zasahují do následného vývoje a nazýváme je přetrvávající primární reflexy (PPR). PPR mohou postihnout smyslové vnímání (ve smyslu hyper nebo hyposenzitivity), rovnováhu, koordinaci pohybů a schopnost učení. Mohou také způsobovat problémy s řečí, se psaním, čtením, simulovat problémy ADD, ADHD nebo autismu. Projevy jednotlivých přetrvávajících primárních reflexů Moroův reflex (úlekový reflex) Tento reflex je reakcí novorozence na úlek. Napomáhá prvnímu nadechnutí a předchází zadušení. Má tři fáze: symetrický pohyb horních končetin nahoru a do stran, strnutí/zamrznutí) a objímavý pohyb horních končetin. Fyziologicky by měl vyhasínat kolem 3. měsíce. Důsledky přetrvávání reflexu – poruchy rovnováhy a koordinace,– hypersenzitivita na světelné, zvukové a teplotní podněty– dítě neumí odfiltrovat žádné vnější stimuly – např. hluk z okolí ho natolik zaměstná (přetíží), že má problémy s koncentrací, soustředěním – hyperaktivita (ADHD) nebo naopak hypoaktivita (ADD)– extrémní plachost– malé sebevědomí– citlivost na světlo, problémy s černými písmenky na bílém papíře– alergie– agrese– emoční labilita– nemá rád překvapení– problémy s ovládáním pohybů očí– nepozná hranice (fyzické, emoční, prostorové ani časové)– v dospělosti – problém se zvládáním stresu, úzkosti, syndrom vyhoření, problémy se zažíváním Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) Při otočení hlavy na stranu dochází k natažení paže i dolní končetiny na straně, kam dítě kouká. Druhostranné končetiny se reflexně pokrčí. Fyziologicky vymizí do 6 měsíce věku dítěte. Obrázek 3. Asymetrický tonický šíjový reflex Důsledky přetrvávání reflexy – problémy s koordinací ruka-oko– problémy se psaním (je těžké ovládat ruku, dítě je brzy unavené)– problémy dát ruku přes střed těla – např. dítě, které píše pravou rukou, má problémy psát na levé straně papíru– nesoulad mezi mluveným a psaným projevem– problém s rozvojem laterálních pohybů očí, jako je sledování řádků očima, což je nutnost pro čtení i psaní– zhoršená automatická kontrola rovnováhy– bilaterální integrace – používání obou polovin těla odděleně– přetrvávání zkřížené nebo nejasné laterality (např. dítě neupřednostňuje jednu ruku při psaní) i po dovršení 8 let věku Spinální Galantův reflex Při podráždění kůže v oblasti bederní páteře (od dolního úhlu lopatky k lumbosakrálnímu přechodu) dochází ke kontrakci zádových svalů. Obrázek 4. Galantův reflex Důsledky přetrvávání reflexy – problém sedět v klidu– problémy s koncentrací a koordinací– špatné držení těla– pomočování nad 5. let věku– může se podílet na vývoji skoliózy Tonický labyrintový reflex (TLR) Tento reflex je závislý na postavení hlavy v prostoru. Pokud dítěti zakloníme hlavičku, zvyšuje se svalový tonus v extenzorech v celém těle (dítě se natáhne). Když dítěti hlavičku předkloníme, zvýší se tonus ve flexorech, dítě se schoulí do klubíčka a skrčí končetiny. TLR do flexe (předklonění) by měl být inhibován do 4. měsíce věku dítěte, TLR do extenze (zaklonění) bývá inhibován až kolem 3. roku dítěte. Obrázek 5. TLR do flexe Obrázek 6. TLR do extenze Důsledky přetrvávání reflexu – problémy s rovnováhou, nevolnost způsobená jízdou autem nebo autobusem– horší držení těla, hypertonus (TLR extenze) nebo hypotonus (TLR flexe) svalů, kulatá záda (TLR flexe) nebo naopak tendence chodit po špičkách (TLR extenze)– neschopnost vidět vzdálenosti– horší konvergence očí, děti píšou zdola nahoru– dítě se nenaučí otočit obraz v mozku – vidí svět vzhůru nohama– podpírání hlavy při psaní či položení hlavy obličejem na lavici– sed na židli na patách Landau reflex Objevuje se kolem 3. – 10. měsíce věku dítěte a je inhibován do 3. roku dítěte. Když zvedneme a podržíme dítě rukama pod jeho hrudí obličejem k zemi, dítě se lehce protáhne (prohne). Důsledky přetrvávání reflexu – špatná rovnováha– problémy s rychle střídajícími se pohyby: běhání, skákání na jedné noze, skákání snožmo, protože dítě nemůže vědomě natáhnout nohy Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) STŠR se dělí na 2 části: do flexe (skrčení) a do extenze (natažení). Při předklonu hlavy způsobuje STŠR do flexe skrčení paží a natažení nohou. Při záklonu hlavy způsobuje STŠR do extenze natažení paží a skrčení nohou. Obrázek 7. Symetrický tonický šíjový reflex do flexe Obrázek 8. Symetrický tonický šíjový reflex do extenze Důsledky přetrvávání reflexu – tendence „se zhroutit“, dítě skoro leží na konci školní hodiny hlavou na stole– špatná komunikace horní a dolní poloviny těla– veškeré problémy učení– nemůže normálně lézt (jedině s nohama nahoru nebo zablokovanými lokty)– problémy s opsáním textu z tabule– sedí na jedné nebo na obou nohou, „visí“ na židli, leží na stole– problémy zaostřit oči do dálky a rychle zpět, špatné 3D vidění– nemůže se soustředit, když musí neustále sedět v jedné poloze– hůř se naučí plavat (plave radši pod vodou)– přeskočilo fáze lezení (chůze je pro ně jednodušší) Palmární reflex (úchopový reflex na ruce) Způsobuje, že děti automaticky svírají prsty kolem čehokoli, co se jim dá do dlaně. Reflex by měl vymizet v souvislosti se vznikem aktivního úchopu. Obrázek 9. Palmární úchopový reflex Důsledky přetrvávání reflexu – špatná jemná motorika (pohyby rukou)– špatné držení tužky (grafomotorika)– špatná artikulace – existuje spojení mezi pohyby rukou a pohyby úst (Babkin reflex)– ruka může být hodně citlivá na dotek (např. nemá rádo různé materiály – písek, modelína, prstové barvy – nebo je naopak více vyhledává)– dítě dělá pohyby úst/ jazykem, když zkouší psát Plantární reflex (úchopový reflex na noze) Pokud se dotkneme chodidla v oblasti pod metatarzofalangeálními klouby, dochází ke skrčení všech prstců. Obrázek 10. Plantární úchopový reflex Důsledky přetrvávání reflexu – špatné našlapování chodidla při chůzi– problémy s rovnováhou Hledací a sací reflex Hledací a sací reflex jsou klíčové pro přežití dítěte, umožňují příjem potravy. Hledací reflex způsobuje, že pokud se dotkneme tváře miminka tak, otočí hlavičku za dotykem, otevře pusinku a hledá, co by mohlo sát. Reflex se začíná inhibovat kolem 1 měsíce věku dítěte, definitivně vymizí kolem 4 měsíců. Obrázek 11. Hledací reflex Důsledky přetrvávání reflexu – jazyk zůstane v puse příliš vpředu (jazyk skoro kouká ven), tím je ztíženo žvýkání a polykání, dítě může slintat– problémy s mluvením/ artikulací– špatná jemná motorika– nadměrná citlivost v oblasti kolem pusy– dítě nemá rádo
Autonomní nervový systém aneb relaxace – klíč k fyzické i duševní pohodě
Autonomní nervový systém (ANS) je velmi důležitým mechanismem, který řídí a harmonizuje funkci řady orgánů, reguluje krevní tlak, hladiny hormonů a metabolické pochody. Ovlivňuje hypotalamo-hypofyzární osu, metabolismus inzulinu a leptinu a pravděpodobně i systém renin–angiotenzin–aldosteron. Jeho správná funkce je tedy nezbytná pro fungování těla a udržení homeostázy (stability vnitřního prostředí). Autonomní nervový systém je rozdělen do dvou hlavních částí, které mají protichůdné účinky: 1. Sympatický nervový systém Sympatikus je část ANS, která je aktivována v situacích, kdy je tělo vystaveno stresu nebo nebezpečí. Je známý jako „boj nebo útěk“ systém (fight or flight), protože připravuje tělo na akci. Při aktivaci sympatiku dochází k následujícím změnám v těle: Sympatikus je tedy aktivní v momentě stresu, hrozby nebo vysoké námahy. 2. Parasympatický nervový systém Parasympatikus je naopak systém, který se stará o „odpočinek a trávení“ (rest and digest). Aktivuje se v klidových obdobích, kdy tělo není pod tlakem, a podporuje regeneraci a obnovení energie. Tento systém je odpovědný za: Parasympatikus je klíčový pro regeneraci a udržování dlouhodobé stability tělesného a psychického zdraví. Za normálních okolností jsou sympatikus a parasympatikus v rovnováze, což je základní předpoklad pro jejich správnou funkci. Samozřejmě intenzita stimulace sympatiku či parasympatiku není vždy stejná. Například při fyzické námaze nebo emocionálním stresu se aktivuje sympatikus, ale po ukončení stresové situace nebo při odpočinku se parasympatikus ujme své role a pomáhá tělu se zotavit. Chronický stres však rovnováhu autonomního nervového systému výrazně narušuje. Dochází k chronické stimulaci sympatiku, potlačení parasympatiku a neurohumorálnímu rozladění organismu. Jak podpořit rovnováhu autonomního nervového systému? Relaxace a meditace Zdravý spánek Kvalitní spánek je klíčový pro regeneraci. Fyzická aktivita Alespoň 30 minut svižné chůze 3x týdně. Správné dýchání Techniky hlubokého dýchání pomáhají aktivovat parasympatikus a snižovat stresové reakce. Zdroje Križanová O., Babula P., Pacak K. Stress, catecholaminergic system and cancer. Stress 2016 Jul; 19 (4): 419−428, doi: 10.1080/10253890.2016.1203415. Souček, M., Nevrlka, J., Řiháček, I., Fráňa, P., & Plachý, M. (2007). Zvýšená aktivita sympatiku a možnosti terapeutického ovlivnění. Vnitřní Lékařství, 53(5), 554–559.
Bioenergetika – terapie duše pomocí práce s tělem
Bioenergetika je psychoterapeutická metoda, která je založena na přesvědčení, že tělo a mysl jsou těsně propojeny a že naše tělesné stavy a pocity mohou ovlivnit naše emocionální a psychické zdraví. Tato metoda byla vyvinuta v 50. letech 20. století americkým psychiatrem a psychoterapeutem Alexandrem Lowenem, žákem Wilhelma Reicha (taktéž významný psychoanalytik). Bioenergetika spojuje prvky psychoanalýzy, tělesné psychoterapie a práce s dechem a pohybem. Základní principy bioenergetiky Bioenergetika vychází z myšlenky, že naše psychické a emocionální problémy se mohou projevovat jako zvýšené napětí svalů nebo blokády. Každý psychický konflikt, potlačená emoce, trauma má svou fyzickou podobu a může se projevovat ve formě chronického napětí v těle. Tato místa se zvýšeným napětím nazývá Wilhelm Reich jako svalové pancíře, představují také energetické bloky, které brání proudění energie v těle. Bioenergetika se zaměřuje na uvolnění tohoto napětí, což vede ke zlepšení jak fyzického, tak psychického zdraví jedince. Metoda se opírá o několik klíčových principů: Tělo jako zrcadlo psychických stavů: Bioenergetika vychází z předpokladu, že tělo a mysl jsou propojené. Tělesné napětí může být fyzickým projevem emočních blokád a nevyjádřených emocí. Například potlačovaná agrese může vést k napětí v ramenou nebo krku. Uvolnění tělesného napětí: Cílem bioenergetiky je pomoci klientům identifikovat a uvolnit tato napětí, což může vést k lepší emocionální rovnováze a větší životní energii. K tomu se používají různé techniky, včetně dechových a pohybových cvičení. Tělesné cvičení a pohyb: Bioenergetika zahrnuje různé pohybové techniky, které mají pomoci uvolnit napětí a probudit v těle energii. Klienti mohou vykonávat cvičení, která zahrnují rytmické pohyby, výrazy obličeje nebo používání zvuků a hlasu. Cvičení pomáhá také zlepšit tělesné vnímání. Dech a uvolnění emocí: Dýchání je v bioenergetice klíčovým nástrojem pro uvolnění blokád. Techniky hlubokého dýchání, které podporují uvolnění tělesného napětí, jsou používány k tomu, aby umožnily lepší přístup k potlačeným emocím a podpořily jejich vyjádření. Práce s emocemi a vzorci chování: Bioenergetika pomáhá klientům zkoumat a pochopit jejich vzorce chování, které vznikly v důsledku emocionálních blokád. Cílem bioenergetiky je tedy celostní zlepšení kvality života prostřednictvím propojení těla, mysli a emocí. Zdroje: Lowen, A. (2015). Bioenergetika: terapie duše pomocí práce s tělem (3. vydání). Portál. Psychoterapeutické centrum Lávka. (n.d.) Bioenergetika. https://centrum-lavka.cz/bioenergetika Vědomé žití. (n.d.) Bioenergetika – cvičení na uvolnění stresu. https://vedomeziti.cz/sebe-rozvojove-kurzy/uvolneni-stresu-bioenergetika/ Žena a evoluce. (2017, 18. 2.). Bioenergetika – práce s tělem. https://zenaevoluce.cz/?p=22 Zmátlová Petra. (n.d.). Bioenergetika. https://www.petrazmatlova.cz/bioenergetika/